Radovanlovci | Milion chvilek jako církev, z níž nelze vystoupit?

Uplynulo již víc jak 20 let od doby, kdy jsem se rozhodl opustit řady římsko-katolické církve. Nebylo v tom nic nepřátelského, ač si to tak mnozí katolíci žel vykládali. Prostě mi nepřišlo vnitřně poctivé být členem organizace, s jejíž naukou se ztotožňuji pouze zčásti a zčásti se s ní rozcházím.

Srdcem i myslí se cítím být ekumenickým křesťanem. Chodím jako host občas na bohoslužby ke katolíkům i evangelíkům a upřímně si vážím řady křesťanských osobností v různých církvích, ač k nim formálně nenáležím. Pravda, činím tak s vědomím, že občas vnímám také neshodu. Na neshodách se však vzájemné vztahy ani křesťanská ekumena budovat nedají. Ty se vždy utvářejí hledáním toho, co je nám společné. Jen na tom lze stavět. Dnes je pro mne církev jako taková spíše neviditelnou institucí, společenstvím křesťanů, které navenek tvoří mnoho viditelných a nedokonalých zevních církví, asociací, sekt, a někdy možná i jednotlivců, kteří si váží Ježíšova odkazu, ale nedokážou se jednoznačně zařadit do žádné organizace, což byl ostatně v závěru života i případ prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka.

Někteří přátelé katolíci, kteří obtížně nesli můj odchod, mi přesto zdůrazňovali, že z římsko-katolické církve nelze vystoupit! Vzdor svému vyjádření jsem tedy nikdy nevystoupil a mám to marné – jsem v církvi pořád s nimi! Naštěstí však existuje možnost tzv. sebeexkomunikace, jak jsem se posléze dozvěděl. Děje se tak tehdy, když člen církve hlásá názory kacířské a protichůdné oficiálnímu učení, což jsem ve svých knihách propagujících ženské kněžství, ba i reformační a unitářskou tradici, učinil opakovaně, čili jsem už léta zdárně sebeexkomunikován.

Milion chvilek, který jsem kdysi podpořil svým podpisem, zřejmě funguje na podobném základě, a nelze z něho vystoupit ani odvolat svůj podpis, ač se o to již několik týdnů – bez jakýchkoli odezev – marně pokouším. Podepsal jsem na výraz solidarity s protestujícími, kterým, stejně jako mně, vadí exkolaborant StB v čele exekutivy a vládnoucí oligarcha v jedné osobě, jenž si šije na míru zákony vyhovující jeho ekonomickým zájmům. Snad jen na mučidlech bych neochotně přiznal, že mi vyšetřování kauzy Čapí hnízdo přijde košer a zcela v pořádku.

Ano, podepsal jsem, leč s pokorným a realistickým vědomím, že situaci mohou beztak reálně změnit jen nové volby. To však na druhé straně neznamená, že občan musí do nových voleb mlčet a nevyjadřovat veřejně, třebas i masově, svůj nesouhlas s panující situací.

Jenže mezitím Milion chvilek pozvolna rozšířil své akční působení. Protesty získaly širší rámec, zacílený proti vnitřní politice některých našich sousedů. Terčem kritiky se stal také ombudsman Křeček, s jehož názory sice nemusím vždy souhlasit, ale respektuji jeho demokratickou volbu i racionální způsob argumentace a s tažením proti jeho osobě se rozhodně neztotožňuji. Zkrátka odchod a politická likvidace Křečka nejsou mým cílem, stejně jako nemíním při demonstracích posílat protestní vzkazy našim středoevropským sousedům a poučovat je o demokracii. 

Navíc mám oprávněný dojem, že Milion chvilek ústy svých různých představitelů nepřímo propaguje strany, které jako demokrat sice respektuji, ale rozhodně bych je nikdy nevolil. Proto jsem se rozhodl svůj podpis pod peticí odvolat. Vadí mi a překvapuje mne i to, že jako jedna z prvních a nejdůležitějších informací, kterou si na Googlu vyhledám u svého jména, je – bůhvíproč – právě podpis téhle petice (k níž se nadále nehlásím), ač jsem v životě různých petic podepsal desítky, ne-li možná trojciferné číslo.

Poslal jsem Milionu chvilek již několik emailových žádostí, aby byl můj podpis z jejich stránek odstraněn, neboť jej odvolávám, leč zpětné reakce byly nulové. Nevím, zda je tahle situace nějak ovlivněná náboženskými názory předáka Milionu chvilek, které blíže neznám. Ale připadám si úplně stejně jako při svém někdejším odchodu od katolíků. Z římsko-katolické církve ani z Milionu chvilek se zřejmě vystoupit nedá a mně na druhé straně asi nezbývá nic jiného, nežli se z jeho řad opět veřejně exkomunikovat sám, podobně jako jsem se z církve vyloučil také zcela sám – podporou ženského kněžství či netajeným přesvědčením, že Ježíš Kristus byl pro mne vždy výjimečný a mimořádný člověk, ale nikoli Bůh. Takže, milí chvilkaři, stejně jako s katolíky mám i s vámi významný názorový průnik, ale protože mi zásadně vadí jiné aktivity, kvůli nimž jsem vaši petici nepodpisoval, slavnostně vyhlašuji svou sebeexkomunikaci z vašeho seznamu. A jen doufám, že až mě pan Google s vámi opět virtuálně propojí, objeví se při vyhledávání současně i tohle prohlášení.

PhDr. Radovan LOVČĺ, historik, Plasy, podepsaný občan č. 27 708